Hi-Fi PORADNA

REPROSOUSTAVA neboli elektroakustický měnič, kde přeměnou el. Proudu na mechanické kmitání cívky vzniká akustický tlak, přičemž většina energie podobně jako např. U žárovky se mění v kmitací cívce na teplo. Akustický tlak se šíří vzduchem a vniká vnějším zvukovodem k našemu bubínku, který jest rozechvíván a přes mechanickou soustavu nejmenších kostí v těle  se signál přenáší do vnitřního ucha, kde je šnek o dvaatřičtvrtě závitu, naplněn kapalinou, v které se rozvlní vlásenkové nervové senzory a dále už digitální tok dat zpracovává mozek.   Veškerá současná teorie konstrukce reprosoustav byla matematicko-fyzikálně popsána nejp. V padesátých/šedesátých letech minulého století, čímž bylo vědecké zkoumání dovršeno;
 
Jak vybírat?
V první řadě bych doporučoval nedat na různé internetové recenze, fóra a td, ale sám si osobně reprosoustavy prohlédnout a poslechnout! Problém je ten, že lidská smyslová paměť (barvy zvuků, odstíny barev, pachy atp) je nedokonalá a nedokáže uchovat referenci. Neexistuje měřítko kvality přednesu postavené na ceně, ani designu ani na parametrech reprosoustav. Parametry bývají jen jedním z indikátorů kvality spolu s konstrukcí, provedením (=mohutností, hmotností), obdobím výroby atp. Doporučují se výrobci spíše se orientující jen na reprosoustavy. U mnoha firem Pak byla nejlepší léta cca 1985-2000, kdy ve firmách veleli konstruktéři, nikoliv marketéři. Z rozpočtu na hifi (nejčastěji zesilovač-gramo-repro) bych doporučoval do reprosoustavy investovat nejpodstatnější část prostředků ale I času a úsilí při výběru. Pak je nutné se přesvědčit, jestli někde něco nedrnčí, nezkresluje, nerezonuje atp.  Citlivost a rozlišovací schopnost našeho sluchu se totiž během dne mění (klesá).
 

Čím se liší přednes? Nikoliv parametry, ale rozsahem, dynamikou, detailem, barvou, živostí, věrností…

 
Bassreflex výrobcům pomáhá zvětšit objem basů  snižením rezonanční frekvence soustavy, leč má I své nevýhody (aerodynamický šelest kolem nátrubku a charakteristické propady na začátku frekvenční křivky) a není mnoho reprosoustav, kde se s tímto jevem jejich konstruktéři poprali zdárně; čím menší objem, tím větší kompromisy. puristé jsou spíš pro uzavřené ozvučnice.

Frekvenční/poslechový test:  reprosoustavy nejlépe vybíráme s frekvenčním CD, Pokud Vás testovaná reprosoustava  nepřesvědčí během několika  minut takového testu, Pak za to buď nestojí, nebo jste člověk nerozhodný nebo nezkušený (což je také dost časté), a jakékoliv prodlužování testovacího času je Pak zbytečné a nejspíš I kontraproduktivní (mozek/ucho se brzy unaví a otupí) a nejlépe test přerušit a odložit.

Impedance: u každé reprosoustavy platí, že Impedance je funkcí kmitočtu (typický průběh od 2ohm do 20ohm) štítkovým údajem je jen jakási nominální  hodnota (renomovaní výrobci udají I nejmenší dosaženou hodnotu); co se týče přizpůsobení k zesilovači, platí sice obecná poučka, že impedance reprosoustavy má být větší než impedance udávaná na zesilovači, ale u moderních (tzn r.v. Ca 1975 a dále) vysokovýkonových zesilovačů se až tak neřeší.

Výkon: pro domácí potřebu stačí instalovaný výkon v rozmezí 5-10W . Pokud výrobce u regálových mini-soustav na štítku uvádí výkon 100W, asi je něco špatně, že ano:)

Citlivost: reprosoustav  vyjadřuje něco jako účinnost a souvisí s konstrukcí výhybky a jednotlivých reproduktorů (velikost štěrbiny kmitací cívky, tuhost závěsů). běžně se pohybuje kolem 89dB, reprobedna s citlivostí vyšší o 3db (tedy 92dB, klobouk dolů) bude hrát při stejném výkonu zesilovače dvojnásob a při 86dB naopak (log); v době moderních výkonových zesilovačů však citlivost nehraje velkou roli; pouze ten, kdo provozuje elektronkové (malovýkonové) zesilovače, bude volit reprosoustavu vyšší citlivosti.

Stáří a servisovatelnost: kvalitní reprosoustava je/musí být bezezbytku servisovatelná, a to vč. poškozených závěsů membrán, membrán samotných I spálených vinutí cívek. Stáří se u reprobeden zřídkakdy může podepsat na elyt kondenzátorech ve výhybkách (mají životnost dle okolností ca 20-100let, , častěji se však podepíše na závěsech membrán (dle materiálu, ošetřování a podmínek provozu 40-70let, nejmenší životnost (10-20let) mají pěnové závěsy takže tam pozor při výběru). 

Bassreflex ano nebo ne? Tento „výfuk“, jak někteří laici říkají, nemusí ještě vůbec nic napovídat. Prostě někdy třeba je, někdy ne. Jenom základně prozradím, že si tímto bassreflexovým nátrubkem, jak se to správně nazývá, pomáháme s reprodukcí basů. A celé to je hodně závislé na tom, jak se to naladí. Raději poslouchejte, než pátrejte po kouzelné díře na basy.

Důležitou součástí je zadní svorkovnice. Říká totiž, jak se dá reprosoustava napojit na budící systém – zesilovač. Obvykle tam máme dvě svorky, ale někdy čtyři. Proč? S tím souvisí další, často pokládaná, otázka: Co je to Bi-wiring a Bi-ampling?

Bi-wiring = reprosoustavu připojíme na jeden zesilovač, jedním párem vodičů „tečou“ výšky, druhým basy.

Bi-ampling= reprosoustavu připojíme na dva zesilovače, jedním párem vodičů „tečou“ výšky z „výškového“ zesilovače, druhým „tečou“ basy z „basového“ zesilovače.

Jaký má mít reprosoustava výkon a impedanci?

Jako první, když se Vás zeptáme na parametry reprosoustavy či domácího kina, Vás napadne asi výkon a impedance. Výkon byste měli posuzovat jedině v hodnotách RMS. Žádný MAX, žádný sinus, žádný p.m.p.o. z vietnamské tržnice! Jedině RMS má svůj standard (IEC 268–5) a všichni výrobci musí měření touto metodou dodržovat, takže máme alespoň nějakou jistotu, že se dopátráme objektivní a srovnatelné hodnoty.

No jo, ale kolik? Výkon nám udává, kolik energie do reprosoustavy můžeme přivést, abychom ji nezničili. Takže klasická poučka praví, že když mám zesilovač 100 W, reprosoustavy by měly mít 100 W rms a více. To je sice pravda, ale v praxi nebudete zesilovač zcela jistě pouštět naplno, a tak si na 100 W zesilovač klidně můžete dovolit 60 W reprosoustavu. Musíte být ale „normální“ a poslouchat. Nedovolit reprosoustavám zkreslovat a přebuzovat je.

Co ta impedance? Opět poučka – reprosoustava má mít vyšší impedanci, než je minimální udávaná u zesilovače. Takže, když na zesilovači je napsáno 8 Ω, reprosoustava musí mít 8 Ω nebo 16 Ω. V praxi se objevuje řešení, kdy impedance reprosoustav je 6 Ohmů. A skutečně 6 Ohmů můžete v klidu zapojit na 4 ohmový zesilovač a nic se nestane. Ale pozor! Pořád se bavíme o domácím kinu a hifi. V profi branži to neplatí!

Co znamenají ostatní parametry?

Frekvenční rozsah – udává od jak nízkých po jak vysoké frekvence bude „bedýnka“ hrát. Nutno brát ale v potaz toleranční pásmo, které bývá obvykle 6 nebo 10 dB.

Citlivost – jednoduše kolik to „žere“ a jak hlasitě to hraje. Tedy účinnost. Podle citlivosti si uděláme obrázek o tom, jak hlasitě to bude na jednotku přivedeného výkonu hrát. Každé 3 dB rozdílu znamenají dvojnásobek výkonu.

Zkreslení THD – udává, jak moc reprodukovaná sinusovka bude zdeformovaná

Zkreslení IMD – udává, jak moc ze dvou přivedených sinusovek se ozve více sinusovek

Dělící frekvence – udává, místo, kde basový reproduktor už přestává hrát díky výhybce basy a výškový už začíná hrát výšky

Hmotnost – čím těžší tím lepší! Ukazuje to na poctivou mechanickou konstrukci nejenom samotné skříně, ale také použitých reproduktorů.

Ale mezi námi – parametry jsou jedna věc, a zvukový pocit věc druhá. Nakupujte hlavně ušima!

Není reprosoustava jako reprosoustava – co jejich konstrukce?

Skříň ozvučnice by měla mít tuhou, robustní konstrukci, a to nejen proto, aby bez úhony snesla transport, ale především proto, aby stěny při reprodukci nekmitaly a nestávaly se samy zdrojem pazvuků a drnčení. Proto se ozvučnice uvnitř opatřují výztuhami v podobě příček, vzpěr nebo žeber na stěnách.

Ve skříni reprosoustavy dochází při provozu ke vzniku stojatého vlnění, kdy vzduch uvnitř ozvučnice kmitá vybuzen membránou basového reproduktoru na kmitočtech, které jsou určeny vnitřními rozměry ozvučnice. Tento nedostatek výrobci omezují tzv. tlumením.

Kromě samotné konstrukce skříně, mají největší vliv na kvalitu reprosoustavy použité reproduktory a velmi kvalitní výhybky.Samozřejmě vše musí být dokonale sladěno.

Každý reproduktor v reprosoustavě „umí“ zahrát jen určité pásmo kmitočtů, a tak je hloupost např. na výškový reproduktor přivádět basy. Aby se toto nestávalo, používá se výhybka. Tady panuje docela slušný mýtus, že čím více pásem reprosoustava má, tím lépe. A tak jste nakonec v supermarketu ohromeni vysokým počtem reproduktorů a říkáte si, to musí hrát fantasticky. Ale je to opravdu mýlka, celá řada reprosoustav zahrají daleko lépe než reprosoustavy jenom na oko.

Dalším měřítkem konstrukce je i její velikost. Jak již bylo řečeno nesčetněkrát, fyzika stále ještě platí, a tak po malých reprosoustavách nečekejte zázračný zvuk a to především na basech, kde se objem reprosoustavy uplatňuje nejvíce. Také přihlédněte k hmotnosti skříně (pozor nezaměňujte čistou a hrubou hmotnost, což výrobci rádi dělají), která napoví, jak pečlivě výrobce vyráběl.

Jaký pořídit subwoofer?

Malý subwoofer nemůže hrát nízké basy. Z toho vyjděme. Na druhou stranu, potřebujete subwoofer někde schovat, takže pátráte po malých rozměrech. Tady je rada drahá. Chce to kompromis, buď si koupíte limuzínu co jede, anebo Trabanta, kterého dobře schováte.

Při koupi subwooferu se ptejte na jeho připojení. Kvalitní subwoofer (vycházíme z toho, že pořizujete tzv. aktivní, tedy s vestavěným zesilovačem), dovoluje napojení různými způsoby.

  1. napojení prostřednictvím dvojice RCA (Cinch) konektorů – subwoofer „poslouchá klasický“ stereo signál a dělá z něj mono basový signál. Pak na subwooferu si můžete nastavit i přenášené pásmo a hlasitost
  2. napojením prostřednictvím jednoho RCA (Cinch) konektoru – subwoofer poslouchá už hotový basový signál a jen ho zesiluje a reprodukuje. Veškeré nastavení tohoto signálu děláte jen na receiveru, který tento basový signál „vyrábí“.
  3. napojením na reproduktorové svorky – subwoofer poslouchá výkonový stereo signál přiváděný na nějaké jiné reprosoustavy, upravuje ho a vyrábí z něj mono basový signál.

Při koupi subwooferu také posuzujeme jeho výkon RMS, výbavu, možnost přepnutí fáze, způsob provedení jeho chlazení, spínaní a stand-by příkon.

Vybíráme reprosoustavy podle vzhledu a materiálu.

Zvolené reprosoustavy se musí líbit a musí vzhledově do interiéru zapadat. To je ale dost často problém. Na jedné straně máme fyziku a skoro vždy omezené finance, na druhé chceme něco luxusně a příjemně vypadajícího. A do toho všeho se ještě plete akustika prostor. 

Jak tedy se vzhledem nakládat? Zastavme se nejprve u materiálů. Dřevo je dřevo, ale bohužel se nehodí do venkovních prostor, proto jsou exteriéry odsouzeny na reprosoustavy plastové nebo hliníkové. Je zajímavé, že akusticky, např. při posuzování reentrantních reproduktorů, viz. další odstavce, se hliník akusticky „tváří“ lépe, než plast, a proto jsou takové reproduktory obvykle i dražší. 

Rozhodneme-li se pro reprosoustavy z plastu, měli bychom požadovat tzv. ABS plast, který se vyrábí jinou metodou než běžný PVC nebo polystyren a tudíž i jeho vlastnosti jsou, co se týče barevné a tvarové stálosti, mnohem lepší. Právě tyto vlastnosti oceníme po létech, kdy jsou tyto změny krásně vidět.

Budeme-li se zabývat vhodnými tvary reprosoustav, je nutné stále mít na paměti, jak interiér má ve své finální podobě vypadat. Je to záležitost víceméně designová a tak je nutné zapojit „umělecké“ myšlení a tvořivost.

Je jasné, že „kulatým a zaobleným“ interiérům budeme vybírat také zaoblené reprosoustavy, např. model do interiérů, kde je k dispozici na stěnách málo místa, spíše plytší modely,  a do interiérů „hranatých“ a „technických“ vybereme hranatější modely.

Když už máme téměř vybráno, posoudíme, jak reprosoustava vypadá z různých úhlů pohledu. 

Aktivní nebo pasivní reprosoustavy?

První rozhodnutí, které musíte učinit, bude, zda pořídit kombinaci pasivní reprosoustava + zesilovač anebo místo toho kompaktní aktivní reprosoustavu. Na internetu a v různých průvodcích najdete docela pěkná konstatování faktů, co je co, jak to funguje, ale nikdo nějak nechce prozradit ona úskalí a především výhody a nevýhody pro praxi.

Jednoznačně musím říci, že kombinace kvalitní pasivní reprosoustava + kvalitní zesilovač, bude vždycky hrát lépe, než kompaktní aktivní reprosoustava. Má to ale své nevýhody a těmi jsou vyšší pořizovací náklady a nutnost zapojovat a převážet docela dost kil.

A tady pozor, jeden z jiných seriálů je věnován zesilovačům. Nenechejte se napálit zesilovači, které jsou až podezřele lehké, a které by se Vám tak hodily do tohoto „pasivního“ krámu.

Co řešení kompaktní – aktivní reprosoustava? Zatímco pasivní řešení je „průhlednější“ a snáze poznáme, zda je kvalitní nebo ne, u aktivních je to složitější. Nic není vidět a též do konstrukce nevidíme. A pravdou je, že se to aktivníma u nás jen hemží. Bohužel cena zde skutečně odráží konstrukci, takže levné opravdu nekupovat.Za opravdu velmi kvalitní aktivní reprosoustavy si pěkně připlatíte.

Co reprosoustavy obsahují a jaké je jejich provedení?

Hlavním rysem, jak už jsme probírali, je zvolený materiál rámu či skříně reprosoustavy. Dřevo je dřevo. Zvuková kvalita reprosoustavy je dána zejména kvalitou použitého reproduktoru,kvalitní pevnou ozvučnicí a špičkovými crossovery. Zajímavé je také posuzovat použitou membránu reproduktoru. Nejlepší reproduktory ji mívají kevlarovou,s uhlíkových vláken a ty normální naopak „jen“ z grafitovaného papíru. Pokud má být reproduktor vlhkuodolný, používá se na membránu polypropylen.

 

  •